Křesťanský sbor Brno

Bůh nám dal věčný život a ten život je v jeho Synu.

Rozlišovací jména

XIII.

loga_sekty

     Často slýcháme: „Musíte přece mít nějaký název, abyste byli rozeznatelní od ostatních křesťanů“. Na takové tvrzení odpovídáme opět otázkou: „Jaký název si dali Jan, Petr* nebo Pavel?“ Jméno, které Bůh dává svému lidu zahrnuje celé tělo Kristovo: věřící. (Skutky 5,14) svatí, (Filipským 1,1) bratři, (2. Tesalonickým 1,3) učedníci, (Skutky 20,7) děti nebo synové Boží, (Jan 11,5; Galatským 3,26) křesťané, (Skutky 11,26; Matouš 24,9; 1. Petrova 4,16).

 

 

 

     Duch svatý skrze apoštola Pavla káral věřící z korintského sboru za to, že si dávali jména podle různých vůdců a říkali o sobě: „Já jsem Pavlův, já Apollův“. Někteří šli tak daleko, že se vymezovali vůči ostatním a říkali: „Já jsem Kristův“. Když tenkrát byli Ti, kteří se tak chovali označeni jako tělesní (1. Korintským 3,4), jak mohou být dnešní křesťané, kteří se chovají úplně stejně, duchovní? Dnes ovšem vyjadřují stejné roztržky jinými slovy: „Já jsem od metodistů“,“ já od baptistů“, „já od adventistů“,  atd. Ale vy se nazýváte „darbysty“, může někdo namítnout. Na to musíme odpovědět, že okolní svět nás vždy nazýval a bude nazývat různými jmény. My ale nejsme ani darbysté, ani „exklusivní“, ale jsme bratři všech věřících a odmítáme přijmout jakékoliv sektářské jméno. Jestli se naši spolukřesťané nazývají baptisty, metodisty, adventisty atd., dělají tím v rodině Božích dětí roztržky, které jsou hodné stejného odsouzení, jako tomu bylo v korintském sboru. My nechceme mít nic společného s takovým proti biblickým jednáním, ačkoliv jsme pak od nich považováni za omezené nebo zaujaté.

     Někteří obhájci sektářských názvů se obhajují, že to vlastně nic neznamená, jakými jmény se křesťané nazývají. My samozřejmě nemůžeme zabránit, aby nám lidé všelijak nepřezdívali, ale je v tom velký rozdíl, pokud si křesťané sami dávají nebo přisvojují různá jména. S lítostí musíme přiznat, že v různých zemích hlavně kazatelé (a to i věřící) různých denominací, chtějí přiřadit různé pojmenování těm křesťanům, kteří ze zásady všechny přezdívky od lidí odmítají. V každém takovém násilí je vidět kus Říma ale nikdy ne dílo Ducha svatého.

     Jeden z kazatelů určité denominace se hájil, když byl upozorněn na nepatřičnost svého jednání: „Ale vždyť nás lidé vždycky nějak jmenovali“.  Odpověď zněla: „Takto ale jedná svět a vy tvrdíte, že jste věřící“. Křesťan si nepotřebuje brát příklad ze světa.

     Každý věřící určitě připustí, že v nebi nebudou žádná sektářská jména. Proč bychom tedy měli nějaká mít zde na zemi? Velký německý reformátor jednou pravil: „Nenazývejte se luterány, nebo co jsem já, než bídný pytel prachu a popela? Nazývejte se křesťany po Kristu, který za vás zemřel“. Bohužel této rady nebylo uposlechnuto.

Ostatní články ze série Přímé stezky pro dítky Boží najdete zde.


*) Pavel nikdy nepsal o Petrovi jako o Svatém Petrovi . A Petr ho zase nikde nenazýval Svatým Pavlem . Křesťané neprávem mluví pouze o několika vyvolených Božích jako o svatých, ačkoliv každé Boží dítě je svaté (viz. Římanům 1,7; Efezským 1,1). Každému Božímu dítěti Písmo přisuzuje označení „svatý“, stejně jako Josefovi nebo Janovi.