Křesťanský sbor Brno

Bůh nám dal věčný život a ten život je v jeho Synu.

Základ shromáždění Božích dětí

XII.ekklesia

 Kdekoli se shromáždí dva nebo tři v mém jménu, tam jsem já uprostřed nich (Matouš 18,20).

 

 

 

 

Ne pouze „v [en] Jeho jménu“, aby snad zbytečně nebylo chápáno víc, než shromáždění v Jeho moci, ale „k [eis] Jeho jménu“. To znamená, že Kristovo jméno má být středem shromáždění. Jméno Kristovo je výrazem toho, čím On sám je. Někdy bývá tvrzeno, že se toto zaslíbení vztahuje pouze na některé shromážděné, kteří se touží modlit. Ale toto zaslíbení o Jeho zvláštní přítomnosti při dvou a nebo třech shromážděných platí nejen pro modlitební shromáždění, ale i pro biblické hodiny nebo třeba pro vykonávání kázně (viz. Matouš 18,15-18; 1: Korintským 5,4). Shromažďovat křesťany kolem jiného středu (než Krista), znamená rozdělovat je do různých sekt. Sekty (v biblickém slova smyslu) se shromažďují na základě přejetí různých nauk (učení), na kterých se shodly a přijetí těchto nauk se očekává ode všech, kteří se k nim chtějí připojit.

 

 

Mnoho Božích dětí třeba ještě nepoznalo, že některé učení je správné, s něčím třeba úplně nesouhlasí, ale někdy musí jít proti svému svědomí, když se chtějí připojit k takové denominaci. Např. adventisté požadují od člověka, který k nim chce přistoupit, aby souhlasil a řídil se jejich bludným učením o zákonu, o duši atd.; rovněž má věřit tomu, že hřích věřících lidí bude nakonec potrestán na satanovi. Jiné denominace požadují od nového člena slib, že zůstane věrný jejich církvi. Dělá se to tak, že mu při přijímání kladou otázky, o kterých dříve neměl ani tušení a na které odpovídá. Když později vystoupí, tak je mu hned předhozeno, že porušil slib.

 

Neměli bychom žádné učení nebo denominaci stavět na místo Krista. Pouze On má být základem a důvodem našeho scházení se k Němu a s Ním.