Křesťanský sbor Brno

Bůh nám dal věčný život a ten život je v jeho Synu.

Jsou denominace biblické?

XI. dílstained-glass

Když Tě někdo vyzve, abys vstoupil do některého sboru určité denominace, tak se logicky zeptáš: „A proč zrovna do této? Je to ta jediná správná, podle Bible?“


     Do které denominace patřil Pavel nebo Jan? Byli u metodistů, presbyteriánů nebo baptistů? Nebo snad byli členy svobodné reformované církve? V těchto prvních dnech církve ještě nebyly žádné sekty, všichni věřící byli pohromadě. A nemělo by tak tomu být až doposud? Proč by dnes mělo být tolik denominací/sekt, když jsme skrze jednoho Ducha pokřtěni do téhož těla? (1. Korintským 12,13). Není zapotřebí, aby se jednotlivé sbory spojovaly do denominací a tvořily tak uzavřené skupiny těla, když všichni, kteří uvěřili, tvoří jednu skupinu a jsou jedním tělem Kristovým. K čemu jsou nové církevní stanovy, vyznání a katechismy, když Boží Slovo je dostatečné k poučení, nápravě a vedení Jeho lidu? Prvním křesťanům stejné vedení také plně dostačovalo.

     Podobné znehodnocování Božího Slova a zavrhování pravdy o jednom těle je hřích. Apoštol Pavel naléhavě prosil své milované Korintské, aby spolu byli všichni jedné mysli, mluvili stejně a nebylo mezi nimi roztržek (1. Korintským 1,10). „Jste stále tělesní. Copak nejste tělesní a nechodíte po lidských cestách, když mezi sebou máte závist a svár? (1. Korintským 3,3). Ačkoliv byli navenek jednotní, v srdci byli již rozdělení a dělili se podle různých vůdců. To byl počátek všeho sektářství. Boží děti, které jsou ve své podstatě jednou rodinou, denominace rozptýlily. Tento systém vítá všechny, kteří mají stejné názory ohledně shromažďování věřících v různých organizacích, namísto věrného a jednoduchého scházení ve jménu Páně.

     Může zaznít námitka, že zde na zemi stejně nikdy nebudeme vše posuzovat stejně. Je ale tato námitka důvodem, proč bychom neměli usilovat o to, abychom se ve všem líbili Pánu, abychom byli stejného myšlení a úsudku podle zjevené Boží vůle? Nikdy bychom neměli souhlasit s tím, že se lišíme, ale měli bychom prosit našeho nebeského Otce, aby nás spojil v jednomyslnosti – samozřejmě podle Písma. Pán Ježíš se také modlil, aby jeho učedníci byli jedno, aby svět uvěřil, že Jej Bůh poslal (Jan 17,21). Ale současný stav, kdy existuje mnoho navzájem oddělených denominací, se jistě nemůže počítat jako dosažení tohoto Božího záměru!

     Je obdivuhodné, jakých výmluv a důvodů se užívá k obhájení sektářství. Poukazuje se na schopnosti a učenost některých mužů v těchto denominacích a na horlivost a upřímnost jiných. Zmiňují se čestná jména slavných mužů, kteří mnoho vykonali na poli šíření evangelia, aby se jimi obhájilo setrvání v nebiblických postaveních. Kdyby Martin Luther zůstal v římskokatolické církvi, ospravedlnilo by to německé protestanty, kdyby v ní nadále zůstali? Blud, třebaže tisíc let starý, zůstává bludem a nesprávné postavení, byť by ho i tisíce velkých mužů obhajovalo a setrvávalo v něm, se také nestane správným.

     Naproti tomu můžeme poslední dobou mezi křesťany s vděčností pozorovat rostoucí touhu po vzájemném obecenství. Různá setkání a alianční modlitební týdny rostou a věřící v takových chvílích zapomínají na svou příslušnost k denominacím a vzájemně si podávají ruce přes hradby, které je oddělují. Je veliká škoda, že tyto sektářské hradby existují! Kdo je podpírá? Bůh, nebo satan? Kéž bychom se dokázali pevně rozhodnout, nedat se zavřít do takových ohrad.

     Různé ekumenické pokusy ke sjednocení, které čas od času některá denominace podniká, zjevují pouze úplnou prázdnotu základu, na němž jsou založeny a opakují se tak dlouho, dokud pravá příčina rozdělení zůstává nedotčena. Takovéto sjednocování zůstává obyčejně stát na nedorozumění, že to, co mezi nimi bylo dosud nazýváno sporným učením, se bude nadále přehlížet.

     Je s podivem, že toto sporné učení, které stačilo k tomu, aby od sebe oddělilo ty, které Bůh spojil v jedné Církvi, najednou není natolik důležité a přehlíží se. A pak – jestliže je opravdu tak nicotné, že se bez rozpaků může přehlížet, jak si to omluví ti, kteří jsou na základě takového jednání obviněni z působení roztržek a nejednoty?

 

Bratři, jménem našeho Pána Ježíše Krista vás prosím, abyste všichni spolu souhlasili a namísto vzájemných roztržek byli spojeni jednou myslí a jedním záměrem (1. Korintským 1,10).

     Když se Jiří Whitefield oddělil od Karla a Jana Wesleye, někteří z jeho přátel mu radili, aby založil novou denominaci (sektu). Na tento návrh jim však tento velký polní kazatel odvětil:

„Nechte jména, sekty padnout a Krista všude ve všem vládnout.“

 

Ostatní články ze série Přímé stezky pro dítky Boží najdete zde.