Křesťanský sbor Brno

Bůh nám dal věčný život a ten život je v jeho Synu.

Ke které církvi se připojit?

X. dílotaznik

 

Takovou otázku si mnohdy kladou zejména mladí křesťané. Často dostávají odpověď, aby zůstali tam, kde jsou. Jindy dostanou pokyn jít tam, kde se budou moci nejlépe duchovně vzdělávat  nebo tam, kde budou mít příležitost konat dobré skutky. Všechny tyty pokyny však vedou na scestí a vznikají z domněnky, že Bůh k tomuto tématu nedal ve svém Slově žádné pokyny. Radí nám písma, ke které denominaci se máme připojit? Všechny přece nemohou být těmi pravými církvemi.

 

 

 

Těm, kteří se takto rozhodují, bývá často doporučeno, aby se zapojili do některé evangelikální církve, které byly dříve často pronásledovány. Proč se od nich oddělovat? Vždyť tyto církve také kážou Boží Slovo – takto a podobně jsou obhajovány a doporučovány. K tomu je třeba říci: Tyto církve, ať již reformovaná, nebo evangelická, nikdy nebyly pouze společenstvím vykoupených Božích dětí. Jejich členem se může stát kdokoliv, ať už obrácen či neobrácen, jen když bude znát několik základních pouček obsažených v katechismu. Příslušníci těchto církví (často neznovuzrození) bývají při kázáních oslovování jako bratři a sestry v Kristu a všichni jsou považováni za lid Boží. Jaký je to velký klam! Tyto církve si udržují mnohé ceremonie římsko-katolické církve. Např. křest dětí a konfirmaci. Děti ve věku 12 – 15 let bývají konfirmovány a po slibu, že budou řádně žít, jsou připuštěny k večeři Páně. Je o nich řečeno, že dokazují, že cestu spasení znají. Na Konfirmační upomínce jedné dívky jsme četli:

 

  • Dokázala, že zná cestu spasení, vyznala před svým nebeským Otcem a sborem svou víru v Pána Ježíše Krista, jehož milostí jsme vykoupeni, a slíbila, že bude v posvěcení skrze Ducha Svatého chodit do církve Páně evangelické a tuto neopustí. Tímto byla připuštěna k užívání svaté večeře Páně.

 

Dokázala - ale nerozuměla jsem tomu ani za mák. Tak to popsala ona dívka po několika letech, když se skutečně obrátila. Luther a Kalvín zavrhovali konfirmaci. Luther ji nazýval „opičí hrou“ (Affenspiel) a lživou cetkou (Lügentand) vymyšlenou k okrase biskupského úřadu. Pan Farář Meyer (Tübingen) se vyjádřil o konfirmaci takto:

 

  • Pokládám za hřích přijímat od nedospělých dětí jakýkoliv slib, který je k něčemu zavazuje na celý život. . . Pokládám-li něco za hřích a přesto to dělám, tak nemohu konejšit svoje svědomí tím, že mi to bylo takto předepsáno. . . Zde platí: Více se sluší poslouchat Boha, než lidi. A naše církev, která ustanovuje takovýto hříšný obyčej, sama dokazuje, že patří více lidem, než Bohu.

 

Liz. Niebergall (Heidelberg) prohlásil před několika lety:

 

  • Největším zlem na konfirmaci je právě to, že děti, kterou jsou ještě nedospělé, ba příliš hloupé, omezené a nebo lhostejné na to, aby brali vážně slib při vyznání víry, nebo se staraly, co se s nimi při konfirmaci dělo, jsou církví pokládány za správně jednající. Po konfirmaci obdrží právo a podíl na církevním životě, kdežto dospělí, kteří něco namítnou, bývají odmítnuti. Jinými slovy: při konfirmaci bývá na vyspělost, upřímnost, pravost a sebevědomí uvalena pokuta. Naproti tomu lenost a pokrytectví bývají odměněny pokojem.

 

Mnoho lidí bylo při konfirmaci svedeno, jelikož se domnívají, že když jsou konfirmováni, jsou tímto už znovuzrozeni, stávají se údy Kristovy církve, dětmi Božími a dědici království Božího. Proto si pak myslí, že pro ně už více neplatí slova Páně: „Musíte se znovu narodit“.

Měli by proto věřící lidé, kteří se chtějí líbit Pánu, podporovat systémy, kde se udržují takové bludy? Zdá se, že svědomí mnoha křesťanů, v jejich spolčení se zlem, spí. Podle toho pak také jednají a můžeme se také domnívat, že ani nepřemýšlejí nad tím, že by následující přikázání pro ně mohly být závazné: Neúčastněte se neplodných skutků tmy(Efezským 5,11). Vyjděte z jejich středu a oddělte se (2. Korintským 6,17). Je s podivem, jak je možné, navzdory těmto i jiným přikázáním, omlouvat své členství v těchto nebiblických církvích a spolcích těmito vytáčkami: To jsou všechno jen názory; nechci se rozejít s tak schopnými lidmi, jako je ten, nebo ten kazatel;  přece nezáleží na tom, kam jdeme do shromáždění, hlavně že jdeme, atd.

 

Jaké podklady v Písmu máme k tomu, aby se lidé nově obrácení na víru připojili např. k církvi metodistů? Kdo chce být členem této denominace, ten se jím může stát i bez toho, aby byl znovuzrozen, protože to není po uchazečích požadováno. V jednom z jejich Pravidel se prohlašuje, že existuje pouze jediná podmínka pro toho, kdo se chce k této denominaci připojit a to je, že musí toužit utéci budoucímu hněvu a být zachráněn od svých hříchů. Cožpak nemají právo brát účast na večeři Páně pouze Ti, kteří již utekli budoucímu hněvu? Je mnoho těch, kteří měli touhu utéci budoucímu hněvu, ale nyní jsou bez naděje. Které místo z Písem nás vybízí k připojení do Církve bratrské, Bratrské jednoty baptistů nebo ke Křesťanským sborům? Žádné! Protože Boží Slovo se nikde nezmiňuje o takových církvích, které si ve svém zřízení navzájem odporují se Slovem Božím a jestliže církev Boží je jedním tělem (Efezským 4,4; 1.Korintským 12,13), proč by se měli křesťané k takovým připojovat?

 

Jednou se potkali ve vlaku dva křesťané. Při rozhovoru se jeden z nich otázal druhého:

„Do které denominace chodíte? „

"To je celkem častá otázka“, zněla odpověď. „ Ale řekněte mi nejprve, co mě má vést na mojí cestě životem, jako křesťana?“

„Slovo Boží.“

„Dovolte mi potom odpovědět na Vaši otázku jinou otázkou“. „Kterou denominaci mi Boží Slovo doporučuje?“

Po krátkém přemýšlení druhý odpověděl: „Jistě že žádnou ze všech existujících“.

„Potom tedy ani já nemohu patřit do žádné denominace, protože podle Vašeho vlastního výroku bych se tak nacházel v postavení, do něhož mně Boží Slovo neuvádí“.

„Ale vždyť jsme v Božím Slově vybízení, abychom neopouštěli společné shromáždění!“

„Jistě, že ano. Ale křesťan se proto nemusí stát členem nějaké denominace, když chce dodržovat toto nařízení. Pán Ježíš přece říká: „Neboť kdekoli se shromáždí dva nebo tři v mém jménu, tam jsem já uprostřed nich“ (Matouš 18,20).

 

Ostatní články ze série Přímé stezky pro dítky Boží najdete zde.